Možná se pravidelně podivujete na tím, kolik plastů, papíru nebo jiného druhu odpadu se vám v krátkém čase doma zase nakupilo. Napadne vás, kde se to všechno bere a jestli nemůžeme dělat něco jinak. Přestože pečlivě třídíte, přestože možná při nakupování zodpovědně myslíte na přebytečné obaly a na to, jak byla daná věc vyrobena. Proč je ten obal tak veliký? Proč jsou tam obaly dva? Z čeho je to vyrobené? Jak dlouho mi to vydrží? Potřebuju to vůbec? Odpady jsou nedílnou součástí našich životů, plných nákupů a pořizování věcí bez záklopky. Spotřebitelský pohled na odpady je důležitý a nabádá nás začít u sebe. Je ale jen jedním z několika.
Odpady vznikají primárně jinde, než v našich domech a bytech, přestože jejich produkci pohání ekonomická aktivita a spotřebitelská poptávka. Komunální odpad (včetně tříděného odpadu a bioodpadů) tvoří 15 % veškeré produkce v ČR (2023), směsný komunální odpad (ten netříděný) pak 9 %. Mnohem více je stavebního a demoličního odpadu (44 %) nebo průmyslového a ostatního odpadu (41 %). Rezervy máme i vy využití odpadu. Zatímco materiálové recyklace se dočká zhruba polovina odpadu, na skládkách končí přibližně 15 % odpadu a energetické využití mají jen 4 % odpadu.
Co by bylo, kdyby odpady nebyly, je vlastně bezvýznamně hypotetická otázka. Pokud tedy budeme uvažovat o odpadech stejně jako doposud.
Odpady tady jsou a budou, nezmizí. Ani když je zakopeme pod zem nebo spálíme. A přiznejme si, nikdo z nás je nechce mít na očích. Ani v podobě skládky (brzy stejně nebudou, resp. skládkování od roku 2030 odzvonilo), ani v podobě zařízení na zpracování odpadu, ať už jde o třídírnu, spalovnu nebo jiný provoz. Se zákazem skládkování v EU i ČR narůstá tlak na nové způsoby nakládání s odpady, ale nové čisté technologie se rodí postupně.
Odpadu na zemi přibývá. Jeho rostoucí množství negativně ovlivňuje hned několik souvisejících trendů – rostoucí populace, ekonomický růst a spotřeba (bohatší státy produkují více odpadu a nikomu nepřejeme, aby se neměl lépe), urbanizace (města produkují více odpadu než venkov), konzumní životní styl a globalizace. Světová populace roste rychlým tempem už desítky let – podle predikcí nás bude bezmála 10 miliard v polovině 21. století. A zatímco dnes na světě vytváříme více než 2 miliardy tun odpadu ročně, podle odhadů Světové banky to bude 3,4 miliardy tun v roce 2050.
Najde se i několik pozitivních trendů, které mají vliv na zpomalování růstu celkové produkce nebo lepší využívání odpadu. Prodlužování životnosti výrobků, omezení jednorázových plastů, třídění a recyklace, nové a chytré technologie, ESG iniciativy – o tom všem jste už jistě slyšeli, nebo toho sami využíváte. Zavádějí se inovace v tom, jak odpad přetvářet v nové materiály a energii. Trendem je také příklon k oběhovému hospodářství – nahrazení zažitého modelu vyrobit-použít-vyhodit za navrhnout-použít-znovu použít.
Otázka tedy nezní, jak to udělat, aby odpady nebyly. Odpady tady jako nedílná součást lidského působení na zemi byly a budou. Zní jinak. Jak to udělat, aby odpadů bylo co nejméně? Anebo lépe. Jsou odpady nutně odpady? Necháváme je ladem, zbavujeme se jich, nebo na ně pohlížíme jako na zdroje? CirkArena řeší obě otázky. První osvětou a vzděláváním, zviditelňováním a zdůrazňováním tématu, pokládáním správných otázek sobě samým i lidem okolo. Druhé výzkumem a spoluprací s firmami. Odpady pro nás nejsou konec, ale začátek.
Michal Sobek